Přinášíme vám další exkluzivní rozhovor, který vznikl pro For Business Magazine Czech Cool Trade. Tentokrát s Antonínem Válkem, zakladatelem společnosti Focus People.
Antonín Válek vyrůstal obklopen československou avantgardou. Syn významného fotografa sklízel v zaměstnáních úspěchy, ale zároveň vybočoval. Proto založil Focus People. Firmu, která nemá kanceláře a pracovní dobu. Firmu, která mění pohled českých podnikatelů na vzdělávání a získává za to významná ocenění.
Na konci května jste přebrali již druhou Národní cenu kvality. Můžete nám cenu představit?
Jedná se o ceny udělované ve více než 80 zemích světa podle propracovaného modelu měření řízení podniků – Modelu excelence EFQM. Do české soutěže se firmy každoročně přihlašují samy,
a to formou sebehodnotící zprávy. Ty pak dle standardizované metodiky dále hodnotí auditoři z Ministerstva průmyslu a obchodu ČR, kteří ověřují všechna tvrzení. V podstatě se jedná o externí audit prováděný ministerstvem.
Za co jste cenu získali vy a jak se druhý triumf liší od toho prvního?
V obou případech jsme cenu získali za systém řízení organizace. S nadsázkou můžeme říci, že poprvé jsme uspěli, protože jsme byli zajímaví svou širokou nabídkou. Přistupovali jsme ke vzdělávání jinak než konkurence.
Zisk druhé ceny byl výrazně složitější, protože již bylo s čím srovnávat. Hodnotitelé zohledňují, jak jsme zapracovali jejich doporučení z minula a zároveň jestli jsme se i my sami posunuli dále. Museli jsme prokázat výrazný pokrok; výsledkově, organizačně i procesně.
Nejsem si úplně jistý, ale pravděpodobně jsme historicky první vzdělávací agentura v České republice, která získala druhou Národní cenu kvality. Letos jsme vítězem kategorie byznys.
To je skvělý úspěch, gratulujeme! Povězte nám, jaký je přístup Čechů ke vzdělávání?
Již od dob Marie Terezie jsme zvyklí na frontální výuku. Vepředu stojí kantor, a když někoho vyvolá, žáci se automaticky chtějí schovat. Ve většině případů to není prostředí podporující vlastní iniciativu, kreativitu a ochotu riskovat, třeba i udělat omyl. Toto dogma se přenáší i do profesního života a podnikání.
Kvalita školství odpovídá tomu, že je zdarma. Kdyby se za vzdělávání platilo, každý by si rozmyslel, jakou školu si vybere. Přístup školy by byl taky jiný. Avšak na základních školách i na vysokých školách už jde výuka výrazně dopředu, tedy cestou „pochop, nikoliv nauč se”. Je to běh na dlouhou trať.
Převládá neochota platit za vzdělávání i u firem?
Existují společnosti, ve kterých je školení sprosté slovo zdržující práci. Zaměstnanec je vnímán jako robot, jehož největší pomstou je nepřijít do práce. V devadesátých letech byl ohromný podnikatelský boom, trh byl nový a konkurence slabá. Nebylo třeba zaměstnance školit a některé firmy v tomto přesvědčení žijí dodnes, i když se doba výrazně změnila.
Moderní a nadnárodní firmy to pochopily, proto mají propracované systémy vzdělávání. Svým zaměstnancům pravidelně zvyšují kompetence a jsou tak schopny flexibilně reagovat na změny trhu.
Je situace podobně nepříznivá také u zaměstnanců?
Jsou zde obrovské rozdíly mezi požadavky a nároky. U mladé generace ovlivněné sociálními sítěmi
a influencery to leckdy platí dvojnásob. Jejich mzdové nároky bývají vysoké, ale kompetence
a ochota udělat svou práci naopak velmi nízké. Nechci však paušalizovat.
Přesto se nacházíme v „době zaměstnanců“. Nedostatek kvalifikovaných lidí vede k tomu, že si zaměstnanec opakovaně během roku sám řekne o navýšení mzdy a dokáže svůj příjem navýšit
o 30, klidně i 50 procent. Tím zvyšuje náklady zaměstnavatele, který zdražuje službu a snižuje vlastní konkurenceschopnost.
Je školení řešením?
Ano, ale musí být kvalitní. Zvyšování kvalifikace lidí je nezbytné, technologie se mění závratným tempem. Nelze se v dnešní době nevzdělávat.
Školení zároveň činí firmu méně vydíratelnou. Jednooký je mezi slepými králem a zaměstnanec s určitou dovedností si uvědomuje svou výhodnou pozici. Co když za vámi přijde, že má lepší nabídku a chce přidat? OK, jednou přidáte. Ale dokud mu nevyškolíte interní konkurenci z kolegů, může to udělat podruhé, potřetí.
Školení také dodává jedincům odvahu pracovat samostatně. Jsou flexibilnější a mají přesah i nad rámec své kompetence, takže velmi rychle vykrývají situace, kdy je vyšší nemocnost, a firma tak nemusí držet kapacitní nadstav. Další přidanou hodnotou je, že zaškolení lidé uvolňují ruce
nadřízeným, kteří mohou posouvat kompetence dolů.
Máte konkrétní příklady, kdy školení opravdu zafungovalo?
Školili jsme ve firmě, která již 30 let vyrábí součástky do zemědělských strojů. Objednali si akademii na CNC strojích, aby pro své lidi „něco” udělali. Zaměstnanci nechtěli jít na kurz, protože je to zdržuje od práce. Během šestého dne školení se lektor dostal k výpočtu algoritmů pootočení obrobku a přeseřízení stroje. Vůbec nevěděli, o čem je řeč. „CNC to neudělá samo?“ Díky školení se výroba zrychlila o osm procent. Představte si, kolik mohla firma ušetřit, kdyby to zjistila o pět nebo deset let dříve?
Podobný příběh máme z jedné pojišťovny, kde jsme poskládali skoro 30ti členný mentoringový
a koučovací tým pro celou ČR s cílem rozhýbat „zamrzlé struktury”. Výsledek? Jedenáctiprocentní nárůst.
Firma je živý organismus, který ovlivňuje spousta faktorů. A každý kurz vyvolá reakci, změnu v tomto organismu. Správný lektor vám pomůže tuto pozitivní změnu uvést v život. Přesto školení není všemocná zbraň. Je to ale silná inspirace, zamyšlení se nad tím, jestli existují i jiné cesty, jak můžeme podnikat, řídit oddělení nebo vyrábět efektivněji s menší zmetkovitostí.
Vaší vizí je stát se „velkoskladem kurzů pro všechny pozice a kompetence”. Co si pod tím můžeme představit?
Firmu je třeba uchopit jako celek, nestačí zlepšovat jen její část. Proto dodáváme 90 procent potřebných kurzů – od skladníka až po jednatele firmy. Spolupracujeme s cca 250 lektory napříč obory, z toho velmi intenzivně s 80 až 120. Nejsme závislí na jednom člověku a když lektor onemocní, neohrozí to klienta, protože kurzy jsou vzájemně provázané. Klademe důraz nejen na odbornost, ale také na to, aby si lektor s klienty osobnostně sednul a byl schopen je provést změnou, kterou dané školení představuje.
Výhoda spolupráce s námi je, že klient má jednoho dodavatele školení i jednu kontaktní osobu. Je to pro firmy velmi efektivní, šetří to interní čas zejména HR oddělením. V případě dotačních projektů zajišťujeme klientům i administraci v ceně kurzu, firmy se tak vyhnou případným chybám při odpovědnosti plynoucí z čerpání dotací. Focus People jim dodá komplexní službu.
Jaká byla cesta Focus People do tohoto bodu?
Začátky byly těžké, nikdo nás neznal, reference žádné, produkt sestávající pouze z kurzů pro jeřábníky a vazače. První katalog kurzů jsem skládal cestou ve vlaku do předchozí práce, vždy mezi mezi čtvrtou a osmou ráno, než Pendolino dojelo do Prahy.
Všude, kam jsem přišel, jsem slyšel, že ve firmě potřebují „zrovna to, co nenabízím” nebo že už mají zavedené dodavatele. Neznám slovo „nejde”, jen „nechce se mi”, proto přišel tento nápad – když ve firmě chtějí všechno to, co nemáme, tak to prostě seženeme. Začínal jsem tedy jako přeprodejce cizích kurzů, což už dnes neplatí. Vyvíjíme vlastní produkty nebo akademie a z klientů se stávají přátelé.
Dnes jsme schopni zajistit téměř jakékoliv školení včetně předních technologických nebo specializovaných IT kurzů. Zajistíme školení koncových periferií a provázíme výrobek od výroby surovin až po finální produkt v expedici. K tomu umíme opečovat stávající zaměstnance firmy. Celkem nabízíme přes 1 300 témat, z toho nejpoptávanější část máme na webu, asi kolem 150 témat. To vše za velmi dostupnou cenu.
To nás přivádí k Lean Manufacturing Academy, vaší patentované značce. Představíte nám ji?
Léta se pohybujeme ve výrobních firmách a systém štíhlé výroby (lean manufacturing), neboli systematického zeštíhlování chodu firmy, byl pro naše klienty důležitý. Na trhu existuje spousta možností a přístupů, ale nakonec jsme upravili jednu zahraniční verzi hry pro české reálie a dále ji vylepšujeme o nové poznatky. Nyní již připravujeme pokročilý modul na řízení kriticky
operativního managementu. Ošetříme tím nově přicházející vlnu výpadku zdrojů, máme na to
i simulace, takže firma v reálném čase uvidí dopady.
LMA je stolní hra hrající se na několik kol s postupným zaváděním zlepšení – na konci hry účastníci zjistí, že zlepšení přineslo zrychlení o desítky procent. Je vhodná pro školení mistrů, středního a TOP managementu; podstata Lean Manufacturing Academy je, aby si lidé osvojili základní pravidlo. Vyrobit produkt co nejrychleji, v co nejkratším čase a s co nejmenší chybovostí. Vidí zde přímý vliv změny a své práce v reálném čase.
Jak Focus People funguje?
Přirozeně řídíme celou firmu agilně, což je nyní neuvěřitelný trend v korporacích, přitom stačí selský rozum. Jsme zcela decentralizovaní, naše firma jede v režimu trvalý home office. V době, kdy se managementy firem hroutily ze změn s přicházející epidemií COVID a ptali se nás, co se u nás změnilo, jsme se usmáli s dovětkem, že vlastně vůbec nic. Máme své sídlo v Šenově, párkrát do roka se vidíme osobně a samozřejmě na pravidelných online poradách. V podstatě jsme skupina freelancerů, pro které je svoboda základní hodnotou kariérního života. Nicméně tato svoboda jde ruku v ruce s ochotou přijmout zodpovědnost za naprosto vše, co udělám, respektive neudělám. Rovnou řeknu, že to není pro každého. Běžně jsou lidé navyklí být otrokem času a práci si takříkajíc odsedět. To u nás nefunguje.
Je nám jedno, jestli realizátor nebo obchodník sedí v Chorvatsku na pláži nebo na chatě v lese. Cílem je vyobchodovaný, domluvený a kvalitně připravený kurz na míru, balík na kurzu s
materiály v plné kvalitě s domluveným lektorem včas a bez chyby. To je naše práce.
Firmy stále používají nástroje i systém postavený na řízení času zaměstnanců a sledují, kolik času strávíte v práci. Přitom jsou existenčně závislé na výsledku, což jsou dvě úplně odlišné věci. Proto je v řadě firem nadbytečný počet osob, které produkují velké množství ztraceného času, zejména na poradách na „cokoliv”. Prošel jsem několik manažerských pozic a vždy jsem nenáviděl nutnost strávit v kanceláři osm hodin bez ohledu na to, jak jsem vykonával svou práci.
Ve Focus People jsme orientováni na výsledek a používáme nástroje, které nám k tomu napomáhají.
Zmínil jste koronavirus. Jak vás ovlivnil?
V prvních týdnech od vyhlášení „lockdownu” jsme přišli o 95 procent obratu, protože prezenční kurzy byly zakázány a ochota účastnit se online kurzů byla mizivá. Všichni v šoku vyčkávali. Hlavně zaměstnanci výrobních firem nebyli vůbec připraveni na tuto zásadní změnu a online školení vnímali jako nudnou přednášku. To samé platilo u lektorů, kteří byli zvyklí na osobní kontakt. Monitor se tak v prvních dnech stal zábranou pro jakoukoliv interakci.
Naštěstí jsme s kolegou už nějakou dobu pracovali na platformě pro online školení a Covid nás tak zastihl připravené. Například na začátku pandemie jsme byli jedni z mála, kteří měli vyhotovený manuál pro používání aplikace ZOOM, a byli jsme tak o krok napřed. Měli jsme nejvíce zobrazovanou stránku na Googlu se ZOOM manuálem, dokonce před samotným ZOOMem.
Vraťme se pár kroků zpátky. Proč jste založil vlastní firmu?
Vždy jsem chtěl vymýšlet a zlepšovat, čímž jsem vybočoval. Začínal jsem ve velkoobchodě s pneu, kde jsem z vlastní iniciativy vymyslel systém internetového prodeje ve spojení se zahraničním obchodem a cenovými kalkulacemi. Nejprve hrozili, že mě vyhodí, ale jakmile se všechny procesy zrychlily, během týdne jsem byl povýšen na vedoucí pozici a dostal za úkol systém dále vyvíjet.
V poslední firmě, kde jsem pracoval jako headhunter a manažer realizace, mi nabízeli zajímavé peníze, ale prostě už mi to nedávalo smysl. Místo toho jsem založil Focus People. První realizátorkou kurzů byla má manželka, která prováděla realizaci odpoledne po práci. V prvním roce podnikání byly ukončeny všechny dotační tituly, tak jsem vybral stavební spoření, vytisknul katalogy a dál jezdil prodávat bez dotací.
Pak naskočila první skutečná realizátorka Zuzana Valentová. Asi po dvou letech existence jsme Focus rozběhli s bývalou kolegyní Janou Stiefel, pak jsme přijali Pavlínu Pijákovou na realizaci
a později ještě Filipa Novotného, který nám pomohl více rozjet a ustabilizovat obchod. Dnes je nás celkem devět plus externisté. Klienti si často myslí, že nás je alespoň padesát nebo že za námi stojí zahraniční investor. Zní to lichotivě, ale není to tak.
Vaše kreativita a nekonvenčnost nejsou nahodilé. Váš otec Antonín Válek starší byl slavný československý fotograf.
Otec byl velmi výrazná osobnost československé fotografie. Až v dospělosti mi došlo, jak netradiční dětství jsem měl. Za socialismu jsme bydleli v centru Havířova v obrovském ateliéru, kde se scházeli umělci všeho druhu. Fotografové, malíři, sochaři, divadelníci, intelektuálové. To, že jsem byl od malička obklopen touto skupinou lidí, zásadně ovlivnilo můj pohled na svět a životní hodnoty.
Otec fotil třeba pohřeb Jana Palacha, pak jej naháněla STB nebo jej ruští vojáci vozili tři dny v Gazíku za to, že fotil vojenskou komandaturu v Havířově při okupaci ČSSR. Úsměvných příběhů, které vlastně mnohdy nebyly vůbec úsměvné, jsem slyšel spousty. Až po letech mi došlo, že jeho práce byla jakýmsi mementem doby. Každopádně jsem vyrůstal v prostředí, kde lidé dělali věci, které chtěli dělat a které je naplňovaly, a nepodléhali společenským náladám a trendům.
Byla to i u vás fotografie?
Otec předurčil mé kroky ještě dříve, než jsem se mohl rozhodnout. Studoval jsem na klasickém učňáku ateliérovou fotografii, pak absolvoval užitou fotografii na střední umělecko-průmyslové škole, kde jsem byl zase obklopen „těmi jinými” bohémy, a vše završil na vysoké škole, když jsem absolvoval ITF v Opavě. Byla to velmi inspirativní cesta.
Fotografii jsem se učil jako řemeslo, v němž jsem musel vše přizpůsobit touženému výsledku. Zmáčknutí spouště bylo finále složitého, předem vymyšleného procesu. Ale než jsem školu dokončil, objevily se digitální fotoaparáty a najednou „uměl” fotit každý. Celý proces se obrátil, protože nejdříve cvakáte a až pak přemýšlíte, jak fotku upravíte. Na prvním místě je kvantita a až poté kvalita. Fotografem je dnes každý, kdo má telefon s aplikacemi. A na tomto příkladu je krásně vidět, jak se život a technologie mění. Sledujeme to v mnoha oborech a firmy se musí chystat na přicházející změny, jinak zaspí dobu.
Věnujete se fotografii i dnes?
Focení je životním koníčkem. Mnoho lidí nemůže říct, že celý život studovali něco, co je jejich největší zálibou. Vlastně jsem díky tomu dlouho žil celkem bezstarostný studentský život.
A jak ovlivnila fotografie vaši kariéru?
Fotografie je sice umělecký obor, ale taky je v ní spousta fyziky, chemie a nyní technologie. Dala mi zejména možnost být na straně pozorovatele a nahlížet na situace zvenku oproti těm přímo zúčastněným. Dala mi nadhled.
Nedělám věci proto, že bych musel. Práci vnímám spíše jako poslání. Kontakt s lidmi mě nabíjí energií a když vidím, že pomáháme firmám řešit reálné problémy, což je velmi kreativní činnost,
a že lidem pomáháme se posouvat dopředu, jsem spokojený. Vlastně i Focus People jsem kupoval jako zadluženou „ready made” firmu, protože ten název zahrnoval vše, čemu se chci věnovat. Zaměřit se na lidi a jejich potřeby.
V podnikání se řídím dvěma rčeními. „Dej člověku rybu a nasytíš jej na celý den. Nauč jej rybařit a nasytíš jej na celý život.“ Takže se snažím žít v pokoře, učit se, pomáhat a osamostatňovat. Jak snadně to zní, že?
A kdybych měl shrnout spolupráci s naší společnosti, tak tímto mottem: „Kdo to nevyzkouší, ten tím nic nezíská, a kdo to vyzkouší, tak tím nic neztratí.”