Václav Brabec – Chcete zažít pořádné nervy? Pořiďte si fotbalový klub

For Business Magazine Czech Cool Trade

Má za sebou mnoho let ve vrcholném byznysu, ale když hraje Baník, nervózně v rukou mne svůj růženec. Když ekonom a veleúspěšný podnikatel Václav Brabec v roce 2016 koupil potápějící se ostravský klub, netušil jak moc jej fotbal vtáhne. Krom Baníku jsme polemizovali také o lidských vztazích a jejich zásadní roli v úspěchu každého podnikání.

Václave, vlastníte hned několik úspěšných firem a k tomu ještě fotbalový klub Baník Ostrava. Jak to vše zvládáte?

Jsem perfekcionista a chci mít ve všem pořádek. Sám nejsem spokojen, když na něco zapomenu nebo něco zanedbám. Nedávno jsem počítal, kolik firem vlastním, a došel jsem k číslu třicet pět. Pět z nich jsou mateřské společnosti, které drží podíly v ostatních firmách. Daří se mi to vše zvládat hlavně díky lidem. Ať už jsme začali společně podnikat nebo se jedná o zaměstnance, kteří ty firmy vedou, vždy jsem měl štěstí na lidi. Přiznávám, že v žádné z firem už nejsem v řídící pozici, dokonce ani v Baníku. Je to asi rok, co se mi podařilo sehnat člověka, Michala Běláka, který to v Baníku provozně řídí. Samozřejmě se mnou vše konzultuje. Podobnou pozici odpovědného ředitele, kterému plně důvěřuji, mám v každé firmě. Jsou to všechno lidé na svých místech. Zároveň žádnou firmu nevlastním sám. Mí společníci jsou většinou kamarádi, se kterými se pravidelně radím. Stýkáme se i mimo byznys a s některými jezdím i na společné dovolené. Konkrétně CIDEM Hranice, moji mateřskou firmu, spoluvlastním se spolužáky z vysoké školy.

Jaký je váš pracovní den? Máte nějaké ranní rituály?

Konkrétní rituály nemám, ale je pro mě velmi důležité mít klidné ráno. Důkazem je i to, že za 3 roky, co vlastním Baník, jsem v Ostravě spal jen jednou. I na začátku, který byl doopravdy hektický, jsem spal doma v Kroměříží, i když to znamenalo vyjet z domu po šesté ráno a vrátit se až kolem jedenácté večer. Je pro mě důležité usínat a probouzet se vedle své ženy. Jsme spolu třicet let a jsem na ní tak navyklý, že když zrovna není doma, spí se mi opravdu špatně. V Ostravě vlastně ani nemám svou kancelář. Mám jednu v Kroměříží, ve které ale trávím tak hodinu týdně.

Ani před zápasy Baníku nemáte žádný rituál nebo třeba talisman, na který nedáte dopustit?

Smlouvu o koupi Baníku jsem podepsal téměř na den přesně na mé padesáté narozeniny. Neměl jsem vůbec představu, jak vás může fotbal pohltit. Na začátku jsem se naopak velmi divil, když jsme jeli třeba do Plzně a já viděl pana majitele Šádka a jeho generálního manažera, jak zápasy prožívají. Oba v rukou pevně drželi růžence a vůbec se s nimi nedalo mluvit. A to Plzeň posledních deset let vyhrává, co se dá. V té době bych tomu nevěřil, ale dnes jsem na tom úplně stejně. Taky mám růžence po kapsách a dokonce své “vítězné” hodinky a oblečení.

Takže jste pronikl do komunity majitelů fotbalových klubů. Navázal jste s některými z nich bližší vztah?

Známe se samozřejmě se všemi, ale ne se všemi úplně vycházím. V drtivé většině jsou to ale rozumní chlapi. Mám své oblíbence, se kterými si opravdu rozumíme, ale i tak jejich klubům nefandím. Prostředí je to soutěživé a když se loučíme před vzájemným zápasem, přejeme si štěstí až od příštího zápasu. Když jejich klub prohraje a pomůže to bodově Baníku, mám radost. 

Jak probíhala vaše akvizice Baníku?

Asi rok před koupí mě kontaktoval můj známý. Potkali jsme v Praze na kafe a on mě pozval na fotbal. Nabídl mi, jestli bych s ním do Baníku vstoupil jako partner. Fotbal jsem měl vždy rád, ale byznys dělám zásadně s lidmi, které znám velmi dobře. Proto jsem ho odmítl. Pořád jsem na to ale myslel, na Baník dále chodil a nakonec jsem na to kývnul. Vůbec jsem ale netušil, co kupuji. Kdybych věděl, v jakém stavu Baník je, určitě bych do toho nešel. Byla to vlastně shoda náhod, že Baník tehdejší situaci přežil. Já byl zdravý, rodina mi tolerovala velké pracovní nasazení a navíc jsem měl dostatek zkušeností z byznysu ohledně insolvencí, pohledávek a hlavně lidí. Ať už se jedná o zaměstnance nebo partnery, vše stojí na tom, jak umíte s lidmi vycházet. To nejtěžší období jsme přečkali a dnes vím, že je Baník stabilní. Taky jsem si dlouho zvykal na fotbalové prostředí. Je to úplně jiné než v klasickém podnikání, které mám zažité.

Jaký je podle vás rozdíl mezi tradičním byznysem a tím fotbalovým?

Nesrovnatelný. Ten pravý byznys to je v Premier League nebo Bundeslize, v České republice možná v případě Viktorie Plzeň. Ostatní majitelé do klubů naopak investují. Ať už soukromí podnikatelé, nebo města jako Opava a Karviná. Já Baník za byznys nepovažuji. Třeba mládež je závislá na dotacích od ministerstev, kraje a města, přitom je pro rozvoj klubu daleko důležitější než A mužstvo. Na rozdíl od některých klubů do mládeže hodně investujeme a výhledově chceme, aby v A mužstvu pravidelně hrálo několik námi vychovaných hráčů. Věřím, že se bude za tři až pět let o naší akademii mluvit jako o absolutní špičce v republice. Moravskoslezský kraj má 1,2 milionů obyvatel a fotbal zde má tradici. To je pro Baník skvělé zázemí. Doufám, že se u nás brzy zjeví další skvělí hráči jako byli třeba Milan Baroš nebo Marek Jankulovski, kteří si v Baníku udělali jméno a jejich prodej přinesl velké peníze. V takovém případě má akademie i velký finanční potenciál.

Zmínil jste Marka Jankulovského. Jak jste se spolu dohodli na spolupráci a co přesně znamená jeho role sportovního ředitele?

Když jsem přišel do Baníku, nikoho z tehdejšího vedení jsem neznal. Následujícího půl roku jsme byli bez sportovního ředitele, protože jsem význam té pozice úplně nechápal a tak nikoho ani nehledal. Z lidí, kteří byli v Baníku, když jsem jej přebíral, už u nás téměř nikdo nepůsobí. Už předchozí majitel pan Šafarčík v roce 2012 koupil Baník ve velmi špatném stavu a lidé, kteří za něco stáli, postupně odcházeli. Nakonec tam skončili jen opravdoví srdcaři nebo ti, kteří se jinde neuplatnili. Všichni mi říkali, že potřebujeme lidi se zkušenostmi, ale zároveň Baníkovce. Po půl roce jsem se seznámil s Markem Jankulovským, který se teprve rozmýšlel co dále po své slavné kariéře. Byli jsme spolu několikrát na kávu a on říkal, že by rád zůstal v Ostravě a taky, že si nedokáže představit pracovat pro jiný klub než Baník. Minulý rok jsem na pozici výkonného ředitele přivedl Michala Běláka a ten mi vysloveně řekl, že chce Marka Jankulovského jako sportovního ředitele. Ptal jsem se ho, jestli na to není brzy, protože Marek nemá zkušenosti v oblasti financí a vedení klubu a lidí. Michal mě ale přesvědčil a byl to správný krok. Marek sice nedělá papíry, ale mluví s hráči, má právo veta ohledně příchodu a odchodu hráčů a drží si velký respekt v kabině. Funguje to skvěle.

Mohl by se někdy vrátit další Baníkovec Pavel Vrba?

Když se Pavel Vrba vracel ze svého angažmá v ruské Machačkale, prohlásil, že by v Česku mohl trénovat pouze dva kluby, a to Viktorii Plzeň a Baník Ostrava. Já zrovna v té době přemýšlel o změně trenéra, tak jsem ho schválně oslovil. On čekal na další nabídku z Ruska, která ale nepřišla, a nakonec dal přednost Plzni. Myslím, že se Pavel Vrba do Baníku jednou vrátí, ale v blízké budoucnosti to nebude.

Za svůj profesní život jsem spolupracoval s různými managementy Baníku a musím říct, že současné vedení jsou profesionálové. Lidé jako Martin Rak, Iveta Palochová, Richard Šíma a další dělají klubu dobré jméno. Jak to vidíte vy?

Děkuji za pochvalu a souhlasím s vámi, že se profesionalita posouvá dopředu. Bez schopného managementu by klub nebyl ničím. Zároveň ale vím, že je stále na čem pracovat.

Daří se Baníku sehnat zajímavé sponzory, kteří by sehráli zásadní roli třeba i ve financování posil do kádru? 

Jsem vystudovaný ekonom a při vyplňování různých dokumentů do kolonky “povolání” vždy napíšu právě slovo ekonom. Finance tedy stále považují za svou hlavní odbornost. Víte, ekonomika Baníku má podstatně horší startovací čáru, než kdyby klub ležel třeba kousek od Prahy. I taková Mladá Boleslav, která nemá moc fanoušků, dlouhou fotbalovou tradici a vlastně ani mládež, je na tom podstatně lépe, protože od Škodovky dostává ročně 40 milionů korun. Po příchodu do Baníku jsem se tedy okamžitě zajímal o příjmovou stránku a můžu vám říct, že to bylo horší než v dobách Jankulovského nebo Baroše. Své partnery máme, ale bojujeme o každý milion. Naštěstí je Baník fenomén a reprezentant celého kraje. Byl jsem příjemně překvapen, když jsem doma v Kroměříži zažil sraz chacharů právě z Kroměříže a Přerova, kteří vyřvávali “Baník” po celém náměstí. Dříve jsem to tak nevnímal, ale Baník má celorepublikově opravdu velmi silné PR.

Jaké jsou vaše sny do budoucna? Máte ještě v oblasti byznysu, fotbalu nebo i osobní rovině něco, co byste si rád splnil?

Nikdy jsem nebyl náročný člověk, takže většinu snů jsem si už splnil. Nejdůležitější je zdraví celé rodiny. Mám odrostlé děti a těším se na vnoučata. Když budou spokojené moje dcery a manželka, budu spokojený i já. Chtěl bych taky, aby se mi dále dařilo v byznysu, protože rád vydělávám peníze. Je to koníček, ve kterém se pojí příjemné s užitečným.

Jak byste v několika větách vyjádřil, kdo je Václav Brabec?

Jsem živelný podnikatel, který začínal od píky. Kde se daly vydělat nějaké peníze, tam jsem byl. Do všeho jdu napřímo a byznys, včetně Baníku, dělám srdcem. Vždy mi to vycházelo a mohu to doporučit všem podnikatelům. Kdysi jsem si říkal, že ve čtyřiceti  letech skončím s prací a půjdu do důchodu. Ale ve třiceti pěti jsem koupil bývalý františkánský klášter v Kroměříži, ve kterém je dnes hotel a restaurace. V tu chvíli jsem svůj důchod posunul na čtyřicet pět. Při mé povaze mě zastaví až zdraví, protože sám si dost určitě nikdy neřeknu. Nevím, co jiného bych dělal.

Mým posledním dotazem je, kdy se Jarkovi Nohavicovi splní jeho sen a my uvidíme vítězství Baníku nad Barcelonou?

Člověk má mít sny, ale taky je důležité být při zemi. Moc bych si to přál a hlavně fanoušci by si to zasloužili. Budu ale vděčný za účast v evropských pohárech a jakýkoliv zahraniční klub, se kterým se v pohárech potkáme.