For Business Magazine Czech Cool Trade
Když jde o vaši budoucnost, je třeba riskovat. Honza Daneš to ví moc dobře. Mladý podnikatel měl skvěle našlápnuto v úspěšné firmě, ale rozhodl se následovat vlastní sny. Proto se svým dvojčetem Martinem v pražských Vysočanech vybudovali zábavní centrum světového formátu FUTURENTO, hra o budoucnost.
Honzo, z tvého životopisu jsem vystopoval, že k pořádání eventu jsi se dostal už na vysoké škole. Jaká byla tvá cesta?
Už od malička jsem vše a všechny organizoval. Dokonce i mého bráchu, o pět minut starší dvojče. V prvním ročníku střední školy jsem pořádal akce pro čtvrté ročníky, maturitní akce i různé seznamováky. Protože jsem si po střední nebyl jistý oborem, šel jsem studovat hned dvě vysoké, a to VŠE a Českou zemědělskou univerzitu. Naopak jsem ale věděl, že chci vycestovat do zahraničí. Nicméně na VŠE bych musel studovat zahraniční vztahy, zatímco na ČZU byl potenciál k vycestování obrovský. Tak jsem strávil rok a půl ve Stuttgartu na University of Hohenheim, kde jsem studoval reklamu, chování spotřebitele a event marketing. Za tu dobu jsem získal mnoho zkušeností a kontaktů, které mi do budoucna hodně pomohly. Roli v tom hrál také tenis, který jsem hrál od malička, a ve Stuttgartu jsem v něm dokonce reprezentoval univerzitu.
Se sportem mám podobnou zkušenost. Věřím, že nás učí si stanovovat a následovat cíle, ale zároveň přijmout porážku. Znám spoustu úspěšných lidí, kteří v mládí závodně sportovali. Co dal sport tobě?
Díky tenisu jsem objel celou republiku a později i kus Evropy. S bráchou nás k němu přivedl táta, který jej hrál celý život a hrál i s Ivanem Lendlem. Ze začátku nás do hraní tenisu nutil, ale postupně nás začal bavit. Na střední nás to znovu přešlo a až časem jsme se k hraní zase navrátili. Nakonec jsem tenis a také lyžování asi deset let vyučoval. Nicméně prohrávat neumím dodnes a asi se to nikdy nenaučím.
Pojďme zpět k profesnímu životu. Jak se tvá kariéra vyvíjela na škole?
Už na vysoké jsem pracoval v jedné obchodní společností, kde jsem začal dělat eventy a marketing. Moje první zkušenost s velkým projektem byla zároveň prvním selháním. Dostal jsem zadání uspořádat teambuilding pro osm lidí v italském Livignu, kam si jelo vedení firmy zalyžovat. Na týdenní akci jsem dostal budget asi půl milionu. Byla to luxusní akce a já se rozhodl objednat Hummer limuzínu, která měla všechny účastníky dovézt z Prahy až do Livigna. Nepočítal jsem ale s horskými serpentýnami, kterými limuzína samozřejmě neprojede. Takže místo, aby klienti na místo dojeli v šest odpoledne, úplně opilí se tam dopotáceli okolo čtvrté ráno. I když jsem stanovený rozpočet překročil asi o 200 tisíc, padáka jsem nedostal. Hodně jsem si z této zkušenosti odnesl a došlo mi, jak je důležité si vše dopředu plánovat.
Honzo, my dva jsme se seznámili, když jsi pracoval jako CEO velmi úspěšné společnosti, která zrovna v té době expandovala do Dubaje. Jaká to pro tebe byla zkušenost?
Ano, mé zaměstnání před FUTURENTEM mě neskutečně posunulo dopředu a navíc mě má práce velmi bavila. Projektem jsem doslova žil. Měl jsem na starosti spoustu úkolů a vše jsem se učil za pochodu. Byl jsem přeci jen stále těsně po vysoké škole a bez nějakých větších zkušeností. Hodně mě v té době podržela má rodina.
Jaké to bylo řídit expanzi do Spojených arabských emirátů?
Byla to výzva. Před samotnou expanzí jsme si provedli analýzu trhu, abychom vůbec ověřili komerční potenciál. Poté jsme hledali místo k realizaci a partnera v rámci joint venture, což nebyla žádná sranda. Samozřejmě jsme do Dubaje i několikrát letěli. Projekt se spustil před dvěma lety a úspěšně funguje. Držím jim palce.
Pojďme už k tvému vlastnímu projektu, kterým je FUTURENTO, hra o budoucnost. Můžeš nám ho představit?
FUTURENTO je zábavní centrum, ve kterém kombinujeme prvky světových parků. Objeli jsme nespočet zábavních parků, únikových her, laser games a prolézaček po celé Evropě a rozhodli jsme se v Praze vytvořit mix toho nejlepšího. Vyvinuli jsme si vlastní laserové i klasické bludiště a máme například bazén s 96 000 plastovými míčky, což je nejvíce v Evropě. Kombinujeme úkoly z únikových her, adrenalinové prvky, prolézačky a mnoho dalšího. Hra trvá asi tři hodiny a hraje se ve vícečlenném týmu. Naší hlavní cílovou skupinou jsou teambuildingy.
Jak vůbec myšlenka FUTURENTA vznikla?
Někdy v květnu loňského roku nás oslovila paní majitelka areálu na Vysočanech, který dříve patřil ČKD Kompresory. Už po první prohlídce jsem ihned volal kamarádům a bývalým kolegům, že máme k dispozici prostory a je třeba něco vymyslet. Sedli jsme si v pěti lidech a hlavní myšlenka přišla od mé kolegyně, která dala dohromady celý koncept, příběh a design. Další kolega si pak vzal na starost marketing, videa a grafiku. V tomto okamžiku se mi potvrdilo, jak je v podnikání důležité mít štěstí na schopné lidi.
Co bylo za načátku nejdůležitější?
V hlavní hale nad námi v devíti metrech stále visí 30 tunový jeřáb, který jsme první tři měsíce využívali. V těch budovách se 30 let nic nedělo a my se tak museli vypořádat s obrovskými kolosy po ČKD na testování naftových a leteckých motorů. Prostě jsme těch 2 000 čtverečních metrů potřebovali vyklidit. Jelikož nás tlačil čas a chtěli jsme otevřít v určité fázi, dali jsme si měsíční deadline. Nakonec z toho byly měsíce tři. Dost jsme bojovali s obrovským prostorem a oříškem pro nás bylo i natáhnout kompletní elektroniku. Celá hra je řízena elektronicky na bázi NFC, kdy každý hráč dostane mobilní telefon s aplikací, který jej provází po celou dobu hry. Celkem je ve FUTURENTU 75 kilometrů kabelů.
A jaká je vaše aktuální situace?
Máme otevřeno teprve dva a půl měsíce a ohlasy jsou zatím vesrkze pozitivní. Věříme, že uspějeme, jinak bychom do projektu vůbec nešli. Rozjezd byl komplikovaný, ale díky spolupráci a týmu jsme vše zvládli. Momentálně jsme všechny peníze dali do rekonstrukce a počátečního rozjezdu, teď musíme postupně budovat povědomí o značce a investovat do marketingu. Jelikož nás oslovují firmy se žádostí o partnerství, řekl bych, že povědomí o značce roste.
Máš nějakou radu pro ty, kteří přemýšlejí jestli jít do rizika a začít podnikat, nebo zůstat v korporátu?
Pokud máte sen nebo nápad, musíte si zjistit co nejvíce informací a udělat si analýzu slabých a silných stránek. Je důležité vědět, jestli máte vůbec šanci se uchytit. A taky musíte mít vytrvalost. Když jsme otevírali, jeli jsme v kuse klidně několik dní a když bylo třeba, přespali jsme na zemi v kanceláři. Bez super týmu to doopravdy nejde.
Honzo, jaký je tvůj podnikatelský sen? Když se tu sejdeme za 10 let, o čem si budeme povídat?
Momentálně jsme v jedné hale o 2 000 čtverečních metrech, v celém areálu je však dalších pět volných prostor. I když v tuto chvíli na expandování nemyslíme, náš společný sen je využít potenciál areálu a dále rozvíjet FUTURENTO. Jsme stále na začátku, ale tvrdě na našem snu makáme.
Když mluvíš o společném snu, nelze nezmínit druhou hybnou osobnost FUTURENTA, tvého o pět minut staršího bratra Martina. Jako dvojčata k sobě máte velmi blízko. Jaké to je stát v čele velkého projektu a řešit klíčové otázky se svou kopií?
Brácha je zároveň ředitelem Union pojišťovny pro Českou republiku, takže pendluje mezi Českou republikou a Slovenskem. Má svou vybudovanou pozici, takže momentálně není plnou součástí FUTURENTA. Je s námi pouze jeden den v týdnu, zatímco zbylé dny si vyměníme asi tisíc zpráv. Podnikali jsme spolu už dříve a vyhovuje nám to. Každý má své zkušenosti a navzájem se tak doplňujeme. I když na dovolenou bychom spolu asi nejeli, vztah máme fakt skvělý. U dvojčat je to velmi specifické.
Máš nějaké motto, kterým se řídíš v podnikání a životě?
Aktuálně pracuji asi 17 hodin denně, ale jdu si za svým snem a nepolevím. Ať už přijdou sebevětší krize, člověk se z toho nesmí zbláznit. Když svému snu věříte, překonáte vše. A přesně to ve FUTURENTU děláme a jdeme kupředu.
Honzo, jak jinak zakončit náš rozhovor než pozváním do FUTURENTA?
Určitě vás všechny rádi přivítáme. Můžete u nás uspořádat teambuilding, oslavu, rozlučku se svobodou nebo třeba školní výlet. Doražte minimálně ve čtyřech, ale klidně i v 60 lidech. Sídlíme hned vedle O2 arény, takže je k nám skvělá dostupnost metrem, autem, autobusem i vlakem. K dispozici máme parkoviště pro 30 aut a otevřeno je 360 dní v roce. Přijďte si zařádit.
Držím ti pěsti a těším se, že si náš rozhovor nejpozději za deset let zopakujeme.