For Business Magazine Czech Cool Trade
Rozbití tradičního obchodního modelu finančně-poradenských firem a bank. Vybudovaní vlastní firmy zaměřené pouze na investování. Nejčastější investiční chyby Čechů. Životní hodnoty a bohatství. O tom všem jsme si povídali s naším členem Markem Odehnalem, MBA. Privátním investičním poradcem, který v létě 2020 založil svou vlastní poradenskou společnost ODEHNAL & PARTNEŘI s.r.o.
„Je paradoxní, kolik času a energie věnujeme vydělávání peněz a jak málo pak péči o ně.”
Jak jste se dostal do oboru financí? Byl to váš dětský sen?
To určitě ne. Ale už od puberty jsem věděl, že ze mě bude podnikatel. Je to o elementárním způsobu uvažovaní. Už na střední škole jsem zkoušel Amway, byla to cenná zkušenost už v takto mladém věku. Od svých 22 let, tj. nyní třináctým rokem, podnikám. Nejdřív jsem 3 roky jako šéfredaktor vedl tehdy třetí nejčtenější hudební portál v Česku (MusicZone.cz).
Toto pak smetla ekonomická krize a i díky nezodpovědnému finančnímu chování v době hojnosti jsem se přes půlroční pobyt na úřadu práce, bez auta a znalosti angličtiny a s nedostudovanou vysokou školou pustil naprosto od píky do finančního poradenství. S podnikatelskou vidinou “teď nebo nikdy”.
Po 5 letech velmi tvrdé práce pro firmu Allrisk s výsledkem vlastního kmene asi 500 klientů a na nejvyšší možné dosažené pozici ve firmě jsem odešel na volnou nohu. Vše, včetně klientů, jsem nechal za sebou a dobrovolně začal zase od píky. Abych mohl naprosto svobodně naplnit svou vizi toho, jak má vypadat investiční poradenství v Česku. Po zhruba 2,5 letech fungování “na sebe” jsem loni v létě založil vlastní investičně-poradenskou firmu.
Jaké s ní máte plány?
Chceme naprosto změnit způsob investování v Česku. Naší misí je všeobecné nahrazení přístupu, kdy vám finanční poradci, bankéři nebo prodejci různých dluhopisů či zlata jen udávají svoje “zboží” za provizi. Svou vizi naplňujeme díky transparentnímu modelu přímého honoráře od klienta za expertízu, skutečné poradenství a nezávislost přístupu.
Jak je běžné například u advokátů a jak je běžné u investičního poradenství v USA, Velké Británii nebo Švýcarsku. Poradenství jako řemeslo, ne obchod. Svou odbornost stavíme i na maximální specializaci – řešíme s klienty pouze a jen investice. Jen ty jsou naší skutečnou vášní, našim posláním.
V neposlední řadě je to pak i můj osobní investiční příklad. Dnes jsem již úspěšných investorem-rentiérem a nebojím se o toto know-how a zkušenosti podělit s našimi klienty. Je to i důvod, proč jsem si mohl dovolit zahodit skvěle vybudovanou kariéru v tradičním poradenském modelu a jít naplňovat svůj sen, jak by v Česku měly investice pro klienty fungovat.
Co vaši zaměstnanci? Jak máte firmu postavenou?
Tím, že jako firma fungujeme opravdu krátce, je to zatím spíš vize do dalších let. Ale mám o tom zcela jasnou představu. A bylo to koneckonců i téma mé závěrečné práce na MBA studiu, které mám čerstvě za sebou. Hlavní myšlenka je taková, že poradenský tým nejsou samostatní podnikatelé, které vede nějaký team leader a kteří své obchodní výsledky řeší po vlastní ose. Ne.
Moji investiční poradci budou zaměstnanci a jejich role spíš odpovídá roli account managera. Akvizici klientů mám na starosti já a oni se klientům starají o jejich investiční portfolia podle mého pohledu na věc. Jsou tak reprezentanty mojí firmy a já na vše dohlížím a ručím za kvalitu.
Už jen tím, že se firma jmenuje po mě. Je to tak podobný model, jako u té advokátní kanceláře. Dál je v plánu interní analytik finančních trhů a samozřejmě back office. V tomto modelu v Česku fungují, co je mi známo, zatím jen 4 firmy a my jsme jediní, kdo působí primárně na Moravě.
Takže vaši klienti musí být jen z Moravy? A o jakých částkách se nimi bavíte?
Určitě ne. V dnešní době video meetingů může být klient odkudkoliv. A už je to pro všechny přirozené, scházet se i na dálku. Je to jedno z pozitiv, co nám koronakrize přinesla. Obecně se staráme o dvě skupiny klientů. “Rentiéři”, kteří už mají nějaký majetek a chtějí ho dále především ochránit a bezpečně zhodnocovat s rozumným výnosem. Bavíme o částkách zhruba od 1 milionu korun výš.
S těmito klienty pracuji já osobně. Druhou kategorií jsou tzv. “budoucí rentiéři”. Ti se ke své rentě proinvestují skrze odpovídají měsíční úložky. O ty se budou starat naši investiční poradci a zde se bavíme o úložkách alespoň v řádu vyšších jednotek tisíc měsíčně. Potom to teprve hlavně pro klienty bude dávat smysl. Jak z pohledu výsledku, tak z pohledu přidané hodnoty naší práce.
Zmínil jste MBA studium. Co vám dalo, jak ho hodnotíte?
Jako velkou školu. Když pominu nové odborné znalosti, především v předmětech zaměřených na management a strategické a projektové řízení a prohloubení dosavadních znalostí v marketingu, finančním řízení či pracovním právu, tak mně studium rozhodně naučilo větší trpělivosti. Jako podnikatel chci věci přirozeně řešit rychle a vidět brzy výsledky své práce.
Studium ale bylo mnohem těžší a náročnější právě na vytrvalost než jsem čekal. A to přesto, že délka studia nepatřila mezi ty nejdelší možné. Přiznávám, že jsem zažil několik chvil, kdy jsem měl černé myšlenky na to nedostudovat. O to větší radost mám z toho, že jsem studium dotáhl do konce. Jak to v životě bývá, nejhodnotnější věci nejsou snadné a musí se jim hodně obětovat.
Nesmím zapomenout i na skvělou partu spolužáků a vyslovit uznání, jak si vedení ústavu flexibilně poradilo z různými formami hybridní nebo vyložené online výuky, vzhledem k přetrvávající epidemiologické situaci. Abych nezapomněl zmínit i instituci, studoval jsem v Ostravě na European Institute of Business Studies, rovněž člena naší firemní komunity Czech Cool Trade.
Hodně akcentujete váš business model. V čem je tak unikátní?
Klient si nás platí na přímo. Na začátku spolupráce mu fakturujeme sestavení investičního portfolia a dále pak máme roční odměnu za péči o jeho portfolio. U velkých klientů-rentiérů převážně až podílem ze zisku. Máte tak jistotu nestrannosti, neplatí nám totiž nikdo jiný “bokem”. Zároveň je z toho naprosto zřejmé, že dlouhodobá spolupráce u nás není jen prázdnou frází.
Když bohatnete vy, i naše odměna roste. Základem toho všeho je specializace. Bez toho nemůžeme nabídnout nejvyšší odbornost. A nemyslím tím jen na úrovni jednotlivého poradce, který nedělá všechno. Ani jako celá firma. Náš fokus je pouze na investice. Nerozptylujeme se pojištěním ani hypotékami. Je to o jasném směru a vizi.
Na co by si tedy měli Češi u svých poradců a bankéřů dát pozor? A co naopak vyžadovat?
Kromě modelu odměňování a jasného vymezení toho, za koho “kopou”, pro kdo pracují, o kterém už byla řeč, je to odbornost a produkty se kterými pracují. Hodně se mluví o finančních poradcích, ale minimálně stejný problém je i v bankách. Vezměme si privátní bankéře.
Pod pozlátkem krásných prostor na top adrese, kožené sedačky, zlaté karty a lístků na hokej se velmi často skrývá člověk, který nemá o moc vyšší profesní kvalifikaci než bankéř dole na pobočce. Zároveň musí prodávat poplatkově neskutečně předražené a nevýkonné fondy dané banky, o které by si fundovaný nezávislý poradce ani neopřel kolo.
Ptejte se na odborné znalosti, certifikace, kurzy. Ptejte se na poplatky. Nejen vstupní, ale především ty průběžné. Kolik mě ročně stojí provoz daného fondu. A především, vždy se v první řadě ptejte, jak je daný člověk/společnost placen. To je totiž alfa a omega toho, jestli sedí na vaší straně stolu.
Pojďme nyní k obecnějším tématům. Jaké největší investiční chyby Češi dělají?
V první řadě absolutně nepracují s rizikem. Stále platí, a týká se to i řady podnikatelů/majitelů firem, že pohyby akciových investic nesnesou. Říkají, že jsou konzervativní, ale potom jsou schopni si koupit dluhopis nějaké firmy, kterému sice dočasně nekolísá hodnota, ale když firma zkrachuje, můžou přijít o všechno. Říká se tomu trvalá ztráta kapitálu a u nás toto riziko s klienty nepodstupujeme.
Neinvestujeme do konkrétních akcií, dluhopisů ani nemovitostí. Na všechno (včetně zlata a stříbra) existují indexové ETF fondy, které s minimálními náklady umožňují investovat do toho nejlepšího na světě v každém z těchto typů investic. Nehonit se za nevyšším výnosem a nepodstupovat zbytečná rizika, o tom je strategie wealth protection, která je nám i našim klientům nejbližší.
Dále bych zmínil přehnané sázky na vlastní byznys. Ano, růst vlastní firmy bývá často raketový, ale jak vidíme (a ještě bohužel uvidíme) v současné koronakrizi, všechno může nabrat velmi rychlý spád. Proto by svou rentu neměli podnikatelé stavět pouze na vlastní firmě, ale vedle toho si budovat i druhou nohu v podobě osobního investičního portfolia.
Na závěr určitě zmíním až obsesivní touhu po vlastnictví nemovitosti na pronájem. Sám jich několik pronajímám a zdaleka to v praxi není taková selanka, jak to vypadá na papíře. Při současných cenách bytů to navíc už ani výnosově nedává moc smysl. A když se podíváte na žebříček nejbohatších lidí na světě, nikdo z nich nezbohatl na nemovitostech, ale díky kapitálu. Díky akciím vlastních nebo cizích firem.
Obecně pak Čechům často chybí především dlouhodobý plán a jasná investiční strategie. Když už investují, tak velmi nahodile. Podle toho, co se kolem nich vyskytne a co jim přijde zajímavé. Paradoxně, na rozdíl od vlastních firem, kde mají zpracovaný Excel a plán úplně na všechno.
Máte pro nás nějakou myšlenku, poselství na závěr?
Chtěl bych zdůraznit, abychom nehledali v životě zkratky. Ty prostě neexistují nebo nefungují. Ať už se to týká našich firem nebo osobních životů, všechno chce svůj čas. Lidem dnes extrémně chybí trpělivost. Dvakrát to pak platí v oblasti investování.
Hledají zázračné způsoby jak zbohatnout rychle, neumí přemýšlet dlouhodobě. A zbytečně tak přichází o peníze. Je paradoxní, jak mnoho času a energie věnujeme vydělávání peněz a jak málo pak péči o ně. Nezjišťujeme si rizika, kolik platíme na poplatcích, s kým tohle téma vlastně řešíme.
Na závěr bych ale rád zdůraznil, že ačkoliv se tady celou dobu bavíme o investicích a bohatství, to pravé bohatství je naše zdraví, naši přátelé, naše rodiny. Naše firmy pak z pohledu toho, jak nás jejich budování naplňuje, ne jak se nám daří hospodářsky. Za peníze si můžeme koupit čas. A toto vřele doporučuju. Ale ne zdraví a štěstí. Bohatsví by tak mělo být cestou a prostředkem ke splnění naších cílů, ne cílem samotným.